Morava Napoleonská
evropské dějiny na dosah
můj výlet
11 / Střet elitních gard u Holubic

Stará valcha


GPS: 49.161821N, 16.820269E

11 / Střet elitních gard u Holubic

přechozí další

Vesnice se nachází asi 5 km severozápadně od Slavkova. Západně leží místní část Kruh (dříve Tři Dvory), která se o samosprávu dělila s Holubicemi. Koncem 70. let minulého století bylo v katastru obce při výstavbě dálnice D1 nalezeno pohřebiště z druhé poloviny 10. století a v něm i nejstarší mince uherských králů a přemyslovských knížat. Holubice se tak rázem zařadily mezi nejvýznamnější archeologická naleziště na území Moravy. Mimo to jsou zde nálezy z doby osídlení Langobardy i jiných kultur.

Večer před bitvou u Slavkova zaujala spojenecká vojska (cca 85 tisíc mužů) pozice v linii od Pozořic, Holubic, Prace až po Újezd u Brna. Během bitvy byly Holubice svědky těžkých bojů jezdectva. Francouzský V. sbor podpořený Muratovým jezdectvem postupoval na Holubice a zatlačoval spojence směrem k Rousínovu. Do této situace nastupovala jako poslední na straně spojenců ruská carská garda, která čítala asi 10 000 vojáků a sloužila v ní elita ruské společnosti. Velel jí mladší bratr ruského imperátora Alexandra, velkokníže Konstatin Pavlovič. Byl to muž náladový a vznětlivý, nicméně vcelku zkušený vojenský taktik. Situace, do které se řítil se svými vojáky, jej však musela pořádně zaskočit. Původně totiž měla garda sloužit jako záloha postupujícím spojeneckým kolonám, namísto toho se ocitla v první bojové linii a navíc byla napadena jednotkami maršála Lannese u Blažovic. Musela se bránit. Lannes byl velmi schopný taktik s citem pro boj a navíc mezi vojáky velmi oblíbený. Do armády nastoupil jako třiadvacetiletý a v pětatřiceti už byl maršálem. V boji rád vyhledával riziko a do situací podobných té, kterou popisujeme, se rád sám vrhal s nadšením.

Napjatý souboj elitních jednotek

Ruská gardová jízda se pokusí zvrátit situaci, pravý bok ji už v mezidobí kryje jezdecká kolona v čele s knížetem Lichtenštejnem. Útočí na střed Vandammovy divize. Napoleon v té době již dávno opustil Žuráň a spolu se svou císařskou gardou sleduje průběh boje z návrší Staré vinohrady. Je krátce před polednem. Dva francouzské pluky teď svádí marný boj s ruskou gardovou jízdou. Napoleon okamžitě vyčlení část své osobní eskadrony, jízdní granátníky a jízdní myslivce s proslulými mameluky, aby jim pomohla. Částečně je zastaví kartáčová palba z ruských děl (kartáčový náboj měl lepenkový obal plný litinových kuliček, při výstřelu se obal rozpadl a kuličky nebo jiná náplň se proměnily ve smrtící déšť). I přesto někteří jezdci proniknou dovnitř ruské formace. Odtud jsou však rychle vytlačeni.

Plukovník Morland, který tento útok vedl, zaplatil za svůj neúspěch životem uvnitř ruské formace. Napoleon nařizuje svému pobočníkovi, generálu Rappovi, aby vedl druhý útok jízdních myslivců. Tento útok je mnohem úspěšnější a ruská garda je přinucena ustoupit, zanechávajíc za sebou stovky mrtvých a raněných. Souboj elitních jednotek nemohl výrazněji ovlivnit průběh celé bitvy, přesto však vstoupil do dějin. Jednak proto, že se v něm utkaly elitní jednotky obou armád, a také proto, že byl dalším důkazem sehranosti a efektivnosti nasazování jednotlivých složek francouzské armády.

Duch francouzské revoluce žije

Největším problémem spojenecké armády bylo její velení. Nebyla schopna fungovat jako organický celek, nevyužívala výhody terénu, prováděla složité manévry a působila těžkopádně. Jazyková bariéra navíc způsobila, že mnoho spojeneckých velitelů nedostalo rozkazy a informace včas, protože se nestihly přeložit z němčiny do ruštiny. Mohli proto často spoléhat pouze na svůj instinkt a na svoji schopnost přizpůsobovat se vývoji situace na základě zkušeností z předchozích bitev.
Francouzská armáda měla proti tomu mnoho nesporných výhod. Především se lišila moderním způsobem boje - bylo pouze pár let po francouzské revoluci a revoluční duch byl ve vojsku dosud bytostně přítomný. V té době už byla ve Francii zavedena vojenská povinnost, takže každý z francouzských vojáků byl občan ve zbrani. Novou taktiku volných formací proti zastaralým prvkům taktiky lineární zavedla francouzská revoluční armáda. Od ní ji převzal i Napoleon a obohatil ji o nové taktické a organizační prvky. Důležitá úloha v ní připadla dělostřelectvu soustředěnému do velkých formací a nasazovanému ve velké mase. S počtem půl miliónu mužů byla v té době, hned po ruské, druhou nejpočetnější armádou. Sloužilo v ní mnoho mladých odvedenců. Ti často absolvovali jen základní výcvik a v boji se proto do velké míry chovali instinktivně. Jejich reakce v kombinaci s nadšením, revolučním duchem a odhodláním padnout za vlast byly pro nepřátele často překvapivé. V boji tvořili formace, které byly velmi pohyblivé a snadno se přeskupovaly. Ve francouzské armádě se hodnosti dosahovalo za zásluhy a prokázání schopností, zatímco ve spojenecké armádě byly nejvyšší velitelské pozice vyhrazeny příslušníkům šlechty.

Od obrovitých vojáků až po žulový pomník

Dnes stojí v prostoru nástupu ruské gardové jízdy betonárna, kterou bezpečně poznáte. Industriální pojetí zde v duchu symboliky místa oživují tři obří postavy vojáků a děla. Podjedete-li dálnicí směrem na jih, na Holubice, při pohledu na západ uvidíte místo střetu a v dálce rovněž Žuráň a Santon. Pokud byste pokračovali opačným směrem (od podjezdu doleva), dojedete ke Staré valše (bývalému vodnímu mlýnu mezi Holubicemi a Křenovicemi na potoce Rakovec). Až sem byli zatlačeni huláni velkoknížete Konstantina. Událost, při které se utkalo až 16 000 vojáků, dnes připomíná žulový pomník nad obcí vpravo od spojnice k hlavní olomoucké silnici. Každoročně se týden před výročím bitvy v obci koná pochod k pomníku obětí slavkovského střetnutí. Těší se na něj také děti, které jsou „vyzbrojeny“ lampiony všeho druhu.




Mohlo by Vás zajímat